Olympic museum - Lausanne, Švýcarsko 
Olympijské muzeum ve švýcarském Lausanne ukrývá stálé i dočasné expozice týkající se sportu a olympijského hnutí. S více než 10 000 artefakty je muzeum největším archivem památek z olympijských her na světě a jedním z hlavních turistických míst v Lausanne, které každoročně přitahuje více než 250 000 návštěvníků.
Adresa: Quai d´Ouchy 1, Lausanne, Švýcarsko
Kontakt: https://olympics.com/museum
Robert Dill-Bundi a jeho přilba v muzeu (dnes již v depozitu)
Text: Petr Kocek
Tenkrát na Východě aneb povídání o tom, jak se na olympiádě ze stříbrné přilby stala zlatá.
Po mým sedmým fleku v pevném kilometru na OH v Moskvě 1980 jsem se přece jen tak trochu na tu vysněnou bednu podíval. I když vlastně ne já, ale…
Švýcar Robert Dill-Bundi jel stíhačku jednotlivců v klasické kožené páskové přilbě, ve finále ale na něj čekal Francouz Alain Bundue, který aerodynamickou plastovou přilbu měl, podobnou jako my, jen ještě krapet víc protaženou k zádům, takovou větší kapku.
A jelikož Alain jezdil v kvalifikaci a vyřazovacích jízdách jen o něco málo pomalejší časy než Robert, tak za trenérem Pavlem Vršeckým přišel slavný kouč Švýcarů Oscar Plattner, jestli bychom jeho svěřenci tu naši přilbu „Made in Dukla Praha“ (navrhl ji pan Raboň, táta našeho spolujezdce Franty Raboně a děda pozdějšího úspěšného profíka Feryho Raboně, který pracoval v Plzni na letišti, laminátový skelet nám vyrobili kamarádi vodní slalomáři z Dukly Brandýs nad Labem, kteří si jinak vyráběli svoje lodě, a vnitřek si pak upravoval každý závodník sám) na to finále nepůjčili.
Já už byl po kiláku a kolegové stíhači ještě před sebou měli závod družstev, takže připadala v úvahu jen ta moje stříbrná (kluci měli červené). Neměl jsem s tím problém, protože Robert byl můj kamarád, před OH jsem při dráhových závodech týden v Curychu s ním byl na hotelu, kde on dlouhodobě bydlel, jezdili společně na silniční tréninky, chodili spolu i na jídlo a docela si sedli. Přilbu si nijak moc neupravoval, vnitřek z molitanu i řemínky si nechal tak, jak jsem si je udělal já, jen si na ni dopředu nalepil obtisk helvétského kříže, symbolizujícího jeho švýcarskou domovinu.
Druhý den po vyhraném závodě mi tu skořepinu přišel vrátit, ale jelikož jsme se fakt dobře znali, tak jsem mu ji daroval, doma jsem měl jinou a tahle mi kvůli tak trochu zpackanému kiláku stejně vzácná nijak nebyla. Od Plattnera jsem pak dostal za přilbu kalkulačku Texas Instrument, kterou jsem předal kouči Vršeckému a skončila tak na Dukle, aby Vrda se svým kolegou Tomášem Čapkem mohli líp dělat statistiky našich natrénovaných kilometrů nebo počítat mezičasy při trénincích a závodech.
Pak se přilba, s podpisem Dill-Bundiho a patřičným vysvětlením jejího mezinárodního příběhu, objevila v Olympijském muzeu v Laussane, kde byla v té době s běžeckými tretrami Emila Zátopka jediným exponátem od nás (později přibyly další, např. oštěp Jana Železného, nebo hokejový dres Petra Svobody z Nagana).
