Kohout - výrobní číslo 404

Nejstarší dochovaný Kohout s anglickými kuličkovými ložisky Aeolus má stroj výrobního čísla 103. Toto 56“ vysoké kolo je výjimečné tím, že se tato kuličková ložiska použila jen na několika kolech z mladšího období. Proto předpokládáme, že ranou kohoutovku 103 vyrobili pro prominentního jezdce. Buď pro některého z mladých Kohoutů (byli to vysocí chlapíci), nebo snad pro Karla Schultze, který se v roce 1882 stal českým konzulem anglického Bicycle Touring Clubu pro české země. Stejnou domněnku můžeme vyslovit i při pohledu na představené kolo výrobního čísla 404. Je na něm několik komponentů, které vybočují ze standardní představy o smíchovských kolech, podobně jako některé výrobní postupy.

Použití anglických kuličkových ložisek Aeolus není samo o sobě zvláštní. Vyskytují se na několika dochovaných kolech Kohout ze dvou důvodů. Prvním je skutečnost, že na vlastní výrobu kuličkových ložisek nemohli na Smíchově ani pomyslet s ohledem na technologické možnosti jejich manufaktury. Proto kupovali ložiska Aeolus, jejichž výhodou bylo snadné vymezováním vůle. V roce 1877 si je nechal patentovat J. H. Hughes, od něhož koupil patent William Bown. Byl to pro něho dobrý obchod. S výjimkou renomovaných výrobců, kteří měli ložiska vlastní chráněné konstrukce (např. BSA, Rudge, Coventry Machinists Co., Bayliss Thomas a další), se Aeolusy dodávaly do celé Evropy a vyrobily se jich stovky tisíc.

Druhým důvodem může být skutečnost, že se do Čech dováželo stále více a více kol. Byla sice dražší vinou importního cla, které chránilo domácí výrobu, ale vynikala vysokou technickou úrovní. Novinky, které se na těchto dovážených kolech objevovaly, nutily Kohouta k dalším zlepšením vlastních strojů, aby lépe čelil konkurenci. V roce 1885 se začaly objevovat inzeráty anglických renomovaných značek, v řádkové inzerci se nabízela ojetá zahraniční kola za nižší cenu, kohoutovky to zkrátka měly čím dál tím těžší. Vybavovat je kuličkovými ložisky mohla být jedna z cest, jak se bránit.

Firma William Bown nabízela k montáži sadu obsahující nejen ložiska Aeolus pro přední kolo, ale i kompletní náboj zadního kola na kuličkových ložiskách a stejně tak uložené pedály. Tak je vybaveno i toto kolo. Kvalitu Bownových výrobků dobře prověřil čas. Pedály i obě hřídele je možné i dnes seřídit, aniž by měly vůli.

Netypické je rovněž upevnění řídítek do hlavy. Většina Kohoutů má řídítka se závitem, jen u některých jsou navíc jištěna dvěma klínky, které je zajišťují. Zde jsou řídítka zajištěna netradičně jen jedním klínkem se závitem. Tento způsob je neobyčejně náročný na přesnost zpracování. Madla řídítek jsou pro usnadnění při montáži číslována 1 a 2 stejně jako mnoho dalších komponentů. Nejsou však z běžného dřeva jako na všech známých Kohoutech, nýbrž jsou vyrobená z velmi výrazného exotického dřeva.

Hrdost výrobce na jím postavené kolo dokládá dvojí označení „J. Kohout – Smíchov“ na štítku, nataveném na rám kola, i na kluzném pouzdře sedlové pružiny. Uložení ploché sedlové pružiny je jedním z drobných detailů, který se v průběhu výroby změnil. V principu se jednalo o dva způsoby. První spočíval v tom, že se malý jezdec na konci pružiny posouval po profilované kolejničce. Druhý princip byl jednodušší – konec pružiny zasunutý v pouzdře se v něm při propružení posunoval, jako je tomu na popisovaném kole. Na výrobu kluzných dílů na starších typech a pouzdra na novějších se používaly mosaz i bronz, přičemž nelze vysledovat, kdy se používal ten který materiál. Řada součástek na tomto kole je číslována. Často hluboce vyražené číslice usnadnily orientaci při montáži. Například každá klika má vyražené číslo z jiné strany. Ta, která má toto číslo z vnější strany patří napravo, s číslem vyraženým na vnitřní straně nalevo. Hřídel má rovněž vyražené číslo tak, aby bylo možné rozpoznat, v jakém směru se má umístit do ložisek ve vidlici. Kulaté klínky na klikách jsou moderním prvkem tohoto stroje. Kohout velmi často používal ploché klínky v kombinaci s proříznutým profilem v klice v místě jejího spojení s hřídelí. Kulaté konické klínky na tomto stroji mají rovněž odlišně vyražená čísla. Na jednom klínku podél hlavní osy, na druhém napříč. Tento způsob značení je vlastně šifrou pro rychlou montáž.

Dosud je řeč o přesnosti a dokonalosti. Stačí ovšem pouhé přeměření průměru předního kola a máme tu tajemství, které si kolo nejspíš ponese dál. Všechna objevená kola Kohout, pokud mají někde vyraženou velikost, tedy průměr předního kola v anglických palcích (a takových kol je několik), odpovídá vyražená hodnota skutečnosti. Toto kolo s výrobním číslem 404 má vyraženou velikost 56“ (142,2 cm) hned dvakrát – na hřídeli předního kola a na ploutvi rámu v místě napojení do vidlice. Průměr předního kola ovšem činí 145 cm což odpovídá velikosti 57“, nikoli 56“. Proč? Netušíme.

Rozpor ve velikosti kola spolu s řadou netypických detailů ukazuje na kusovou výrobu, snad pro konkrétního zájemce. Možná že v případě tohoto stroje se zákazník rozmyslel v momentě, kdy byly jednotlivé komponenty dokončeny, očíslovány a připraveny k finálnímu složení. U Kohoutů mu dokázali vyhovět, ale nad vyraženou velikostí kola už mávli rukou.

Z korespondence mezi firmou Kohout a jejími zákazníky víme, že jezdci při objednávce strojů používali pro označení velikosti kol jak rozměr v centimetrech, tak i v palcích. Třeba Arnošt hrabě Vratislav z Mitrovic, jeden z předsedů Českého klubu velocipedistů v Praze, napsal 24. února 1883 Janu Kohoutovi: „S dodaným mě 130 cm. bicyclem jsem úplně spokojen“. Naopak A. Horler, člen Vídeňského Bicycle Clubu ve svém dopise z 19. července 1882 píše: „Jak jsem Vám již oznámil, byl Vámi mi 56“ bicycle dodaný v pondělí a ihned byla provedena důkladná zkouška“.

Celé kolo se dochovalo ve výjimečném stavu. Leštěné součásti mají krásnou patinu bez jakékoli větší koroze. Barva na rámu a vidlici je na mnoha místech původní, v průběhu let ovšem mnohokráte opravovaná. Naposledy při poslední renovaci a konzervování v roce 2003. Vedle drobných technických odlišností má kolo celou řadu naprosto typických znaků kol Kohout, jako třeba mohutný přední náboj s dutými šroubky pro napínání výpletu a s matičkami, kovanou zadní vidlici s nezaměnitelným tvarem v místě napojení na rám, tvar řídítek a přední brzdy včetně jejího uchycení. Celek je velmi kvalitně zpracovaný stroj.

Technická data:

Značka: J. KOHOUT - Smíchov
Model: bez označení
Výrobce: J.Kohout – Továrna na mlýnské stroje, Smíchov, Čechy
Výrobní číslo: 404
Velikost předního kola: vyraženo 56“, skutečnost 57“ počet drátů: 54
Velikost zadního kolečka: 19“, počet drátů: 24
Váha: 21,5 kg skutečnost
Renovace: Jano Rečo a Robert Štěrba, 2003
Původ: privátní sbírka