KANGAROO – DWARF SAFETY, Hillman, Herbert & Cooper, Anglie
První zmínky
Kolo Kangaroo s řetězovým převodem představila firma Hillman, Herbert & Coopper na Stanley Show ve Floral Hall, Covent Garden v Coventry v únoru 1884. Samotný název Dwarf Safety (bezpečný trpaslík, skřítek) výstižně charakterizoval výhody vystaveného stroje s předním kolem průměru 38“ (38 palců = 96,5 cm). Pozornost budil především pohonem dvěma nezávislými řetězovými systémy na každé straně přední vidlice s převodem 1:1,5, což odpovídalo vysokému kolu 56“ (142 cm). Spolu se zadním kolečkem 20“ (51 cm) a celkovou váhou 47,5 liber (21,5 kg) to byla základní charakteristika stroje nabízeného za 17 guineí (anglická libra měla 20 šilinků, guiny - anglický zlatý peníz – měla 21 šilinků).
Má se za obecně platné, že Kangaroo vymyslel William Hillman (řetězový pohon si nechal patentovat 6. března 1884, č. pat. 4487), avšak je pravděpodobné, že tuto ideu převzal od společnosti Surrey Machinists, Co., která představila podobný stroj už v roce 1882, případně od J. Halla, londýnského výrobce kol, který na této myšlence pohonu pracoval společně s Edouardem Carlem Frederichem Otto. Ten se touto myšlenkou zabýval již v několika firmách, jimiž prošel. Určit přesně původce tohoto řešení nelze, prameny se v této věci rozcházejí.
Ponechme stranou, kdo koho napodobil či dokonce okopíroval, a podívejme se na chronologii ohlášených patentů na obdobná řešení, která předcházela Kangaroo. Pokusy zpřevodovat pohon kola dorychla
byly vedeny snahou zvýšit rychlost nebo ji dokonce během jízdy měnit. Výčet rozhodně není úplný, ale dobře ilustruje, co se v této oblasti před Kangaroo odehrálo.
1868: Pravděpodobně první pokusy se zpřevodováním velocipedu se odehrály ve Francii. Zde jako první podal patent Florentin Constant Hazard, a to 27. února 1868 (č. 79748). Jde o tři ozubená kola, jimiž se přenáší síla z pedálů na hnací kolo.
1868: Druhý francouzský patent na toto téma s doprovodnou kresbou pochází od pařížského výrobce Sargenta. Podal jej 8. října 1868 (č. 80091) a řeší převod dvěma ozubenými koly přímo na hřídeli předního kola.
1869: W. W. Harris požádal 30. března 1869 o anglickou provizorní ochranu (č. 950) na pohon řešený jedním nebo více ozubenými koly spojenými s předním hnacím kolem na principu planetového převodu, poháněného klikami.
Princip převodů tohoto stroje se velmi podobá patentu F. C. Hazarda, jednotlivé části stroje jsou však odlišné. Velociped není nikde označen ani nemá výrobní štítek, a tak jediným vodítkem je pro nás určitá podobnost části rámu a zadních vidlic včetně vzpěr s francouzským výrobcem Companie Parisienne. Převodová kola sloužila zároveň jako setrvačník k udržení dosažené rychlosti. Dvě možnosti volby umístění pedálů byly nejspíše volitelnou variantou podle délky nohou. Pokud jezdec chtěl jet vpřed a použil k pohonu horní kliky, tak musel šlapat opačně než je zvykem, tedy vzad. V současné době jde pravděpodobně o jediný dochovaný výrobek s podobným zařízením. Obecně je považován za unikátní prototyp, který rovněž vepsal svůj kousek historie vývoje velocipedu. Stroj je umístěn v expozici francouzského Museé du Vélo et de la Moto v Domazanu
1869: N. Wilson chránil svůj vynález (anglická provizorní ochrana č. 1248) 23.dubna 1869. Jezdec roztáčí klikami ozubené převodové kolo, které pohání hnané kolo buď řetězy, nebo soustavou dalších ozubených kol. Na ilustraci je patrné, že princip pohonu takto vybaveného kostitřasu je velmi blízký řešení převodu typu Kangaroo.
1870: James Starley a William Hillman patentovali v Anglii 11. srpna 1870 (č. 2336) převod ozubenými koly na hřídeli předního hnaného kola, a to dokonce včetně volnoběhu. Podobnou soustavu ozubených kol později aplikovali na své vysoké kolo Ariel.
1871: Francouzský patent č. 92811 získal 30. září 1871 Emile Viarengo de Forville. Popsal systém pohonu s možností měnit převody zařazením ozubených kol různých průměrů. Řadit bylo možné jen když bylo kolo v klidu. E. V. de Forvile zkonstruoval ve stejném roce stroj s podobně řešeným převodem na zadní kolo. Dokumentace je dnes známá, tehdy se ocenění nedočkal.
11.srpna 1870 - J. Starley a W. Hillman patentovali převodový mechanismus, který později aplikovali na různé další stroje. Fotografie z knihy „Mit dem Rad durch zwei Jahrhunderte“(1979) byla pořízena v Herbert Art Galery and Museum v Coventry. Velmi podobný stroj vyrobený H. H. &C. je rovněž ve sbírkách nizozemského musea Velorama
1877: J. Trigwell přihlásil v Anglii patent 10. ledna 1877 (č. 131) na stroj poháněný ozubeným kolem s klikami. Přes další dvě ozubená kola se pak pohání přední kolo.
1877: J. S. Smith podal 10. prosince 1877 další anglický patent, popisující nový tvar vidlice a především hnací mechanismus (č. 4687). Pro převod od hnacího kola k hnanému slouží pás. Historici se domnívají, že J. S. Smith je tentýž muž, který se později objevil v názvu firmy Smith Surrey Machinist Co.
1878: Angličan W. Morton podal dne 6. června 1878 přihlášku (č. 2258) popisující princip pohonu kola. Poměrně složitý pákový systém roztáčel pomocné ozubené kolo, z kterého se hnací síla přenášela řetězem na hnané kolo na hřídeli předního kola.
1878: E. C. F. Otto and J. Wallis patentovali v Anglii (č. 2774 ze dne 11. června 1878) hnací mechanismus pro jízdní kola, využívající řetěz nebo pás z hřídele uložené v rozšířené vidlici pod středem předního kola.
1879: H. H. Lake patentoval hnací a brzdicí mechanismus (č. 5284 z 27. prosince 1879). Pohon stroje zajišťují dvě ozubená kola, přes která se přenáší pohyb klik přímo na hnací kolo.
1880: J. Hall patentuje v Anglii (15. května 1880, č. 2007) vysoké kolo s vidlicí prodlouženou pod hřídel kola, kde je zalomená hřídel s ozubeným kolem, přes které se pomocí dalšího vloženého ozubeného kola stroj pohání. Mechanismus nabízí dokonce dva volitelné převody.
1880: E. C. F. Otto patentuje v Anglii (11. října 1880, č. 4257) Unicycle s převodovým mechanismem. Podobné patenty podal již v roce 1879 (č. 1274 a č. 2164) a jeden (č. 1673) v roce 1880. Všechny se zabývaly mechanickými převody, pohonem tricyklů a jiných strojů. Brzy nato sestrojil další vylepšenou verzi 36“ kola s převodem. Po začlenění firmy Otto & Wallis, v níž působil, pod křídla společnosti Coupe, Addya & Hall v Tinsley v Shiffieldu, představil tento zdokonalený model pod názvem „Hall Safety“ na Stanley Show v roce 1882. Kolo bylo nabízeno ve velikostech 36“ až 40“, nemělo řetězy, ale tři ozubená kola (hnací 4 ½“, střední 2 ½“ a velké, kterým otáčely kliky, 7½“ což odpovídalo při jednom otočení klik vysokému kolu 60“). Ozubená kola byla pod ochrannými kryty.
1883: Z hlediska chronologie je zajímavé, že W. Hillman právě v tomto roce postavil své první pokusné Kangaroo, ovšem bez řetězů. Mělo tři ozubená kola na každé straně s možností seřizovat je a redukovat tak vůli při opotřebení soukolí.
1884: C. Lee podal v Anglii patent (číslo 614 ze 4. ledna 1884) se zalomenou přední vidlicí, která je prodloužena pod hřídel předního kola a k níž je připevněna pomocná hřídel s ozubeným kolem a klikami.
Známý výrobce z doby kostitřasů z Marseilles ve Francii firma Rousseau představila toto bezpečné vysoké kolo často označované jako „Súr“ s převodem. Mnoho materiálů uvádí rok vzniku 1877. Domníváme se však, že stroj připomínající siluetou i principem převodů a především prodloužením přední vidlice pod hřídel hnaného kola pozdější stroj Kangaroo, a vznikl zřejmě později, v roce 1883. Tehdy byl jeho obrázek otištěn spolu s obsáhlým článkem o počátcích firmy v časopise La Vélocipéde Illustrée (květen 1883).
Alfred Rousseau (narozen 1852) začal experimentovat s tricyklem v roce 1867 a první stroj, který postavil v dílnách svého otce, pojmenoval Trimonocycle. Rousseau se snažil prosazovat novinky a vlastní technická řešení. Již v roce 1868 si uvědomoval, že je třeba pracovat nejenom na kvalitě, ale především snižovat váhu. Velocipedy z jeho dílny vážily v roce 1868 pouhých 25 až 28 kilogramů. Nemůžeme se nezmínit o velocipedu Rousseau ze sbírek muzea Velorama, které patří k nejkrásnějším.
Tento stroj objevený ve východní Anglii v roce 2008 je důkazem, že bádání nemůžeme nikdy považovat za ukončené. Jedná se pravděpodobně o francouzský sériově vyrobený stroj vysokého standardu. Systém převodových kol zřejmě dodatečně namontoval zručný kovář či místní mechanik. Je možné, že použité komponenty pocházejí z nějakého textilního či hospodářského stroje. Navíc je přední kolo opatřeno gumovou obručí pro pohodlnější jízdu. Guma je přilepena na kůži a ta mnoha hřebíčky přibita na dřevěný ráfek. Zadní nepůvodní kolo pochází z vysokého kola Ariel. Velociped je v majetku rodiny, která se po několik generací zabývala výrobou nábytku a čalounictvím. Majitelé se domnívají, že jej zakoupil někdo z předků okolo roku 1870. Celý příběh přednesl v létě 2008 Scotford Lawrence na XIX. konferenci ICHC ve francouzském Saint Etiénne. Scotford Lawrence se snaží získat stroj do sbírek The National Cycle Museum v Anglii
Čeho vlastně patentem č. 4487 z 6. března 1884 (je zapsán jen na W. Hillmana) firma Hillman, Herber & Cooper dosáhla? Jako první použila k pohonu řetěz na jednostopém stroji a současně přesně definovala uspořádání ozubených kol a jejich vzájemný poměr. Řetěz nebyl v té době žádnou novinkou, osvědčil se už na ranných tricyklech. Jako první dovedli k praktickému využití to, co započali, ale nerealizovali jejich předchůdci.
Anglický časopis The Wheel World v srpnu 1885 na toto téma napsal:
„Když pan Hillman poprvé předvedl své zpřevodované vysoké kolo Kangaroo, všichni mluvili o tom, že tato idea není žádná novinka. Zároveň všichni dobře věděli, že nikdo neměl odvahu a schopnosti uvést takovýto stroj do praktického užívání dříve než to udělal právě William Hillman.“
Pánové Hillman, Herbert a Cooper byli velmi zkušení obchodníci a věděli, že novinkám je třeba dát potřebnou publicitu. Již 20. září 1884 uspořádali vytrvalostní závod na 100 mil z Twyfordu do Norman Cross právě jen pro jezdce na strojích Kangaroo. Vyhrál George Smith z Merry Rovers Clubu v čase 7 h 11 min a 10 s. Tento ustavený rekord překonal následujícího roku sám Smith o takřka 6 minut. Výrobci vypsali na 20. října 1885 další ročník. O obrovském zájmu médií, sponzorů a veřejnosti svědčí i ceny. Vítěz mohl získat tricykl nebo Kangaroo v ceně 25 liber, druhý jezdec Kangaroo v ceně 20 liber a třetí hodinky. Zvláštní prémii mohl získat vítěz, pokud by pokořil hranici 7 hodin. Odvezl by si piano v ceně 66 liber, což byla vskutku pohádková odměna. E. „Teddy“ Hall si pro ni přijel v čase, který nikdo nepředpokládal – 6 h 39 min 10 s.
Kangaroo sice nedokázalo překonat vysoké kolo v absolutní rychlosti, ale na delších trasách se osvědčilo a nacházelo stále více příznivců. S jeho uvedením nastalo období, kdy část jezdců Kangaroo vychvalovala, druhá naopak zatracovala a horovala pro klasické vysoké kolo.
Fotografie, na které vidíme v popředí krásné Kangaroo. Byla pořízena v Anglii na tradičním Harrogate srazu pořádaném CTC (Cyclist Tourist Club) 1. – 6. června 1884. Jednalo se o veliké setkání jezdců, kdy pořadatel evidoval okolo 20 000 účastníků. V roce 1888 se v úvodníku časopisu v The Gazette vydavatelé ohradili proti jmenování Eduarda Clarka jako Presidenta „Harrogate Meet“ pro tento rok. Clark si to nenechal líbit a žaloval editora Erika Shiptona a rovněž i samotný klub pro pomluvu. Jejich soudní spory byly pak po mnoho let ústředním tématem mnoha úvah v cyklistických a sportovních časopisech. Clark byl hlučný „Yorkshireman“, který rád holdoval pití a hlučné zábavě a ne náhodou jeho stan nese nápis 'Newcastle Coal Hole'. Newcastle byl ve své době slavný přístav pro překládku uhlí a Coal Hole je díra v chodníku, kterou se vhazuje uhlí přímo do sklepa. Každému, kdo nežije v této oblasti by se hodil kurz porozumění anglického nacionalismu a snobství, aby pak snadněji odhalil spor mezi Shiptonem a horníky z povodí řeky Tyneside. Domníváme se, že muž na fotografii vlevo je právě Eduard Clark
Archiv: Lorne Schield – Canada
Pravé Kangaroo
Díky zmenšení předního kola a tedy snížení celé stavby znamená Kangaroo větší bezpečnost. Převážně se prodávalo s předním kolem průměru 36“ (91,5 cm), výjimečně s kolem 38“ (96,5 cm) nebo dokonce 40“ (101,5 cm). Je zřejmé, že pády z takové výšky byly podstatně méně bolestivé a nebezpečné než pád z šestapadesátky, tedy z kola o půl metru vyššího.
Hnací ústrojí je na každé straně tvořeno klikou, uloženou v ložisku na spodním konci ramene vidlice. Klika je pevně spojena s ozubeným kolem, které řetězem pohání ozubené kolo na hřídeli předního kola.
Stupeň převodu je pak poměrem kola hnacího a hnaného. Například má-li hnací kolečko s klikou 12 zubů a hnané kolečko na hřídeli kola 8 zubů, činí poměr 12/8 tj. 1,5. Na jedno otočení klik se kolo otočí jedenapůlkrát. Jinými slovy Kangoroo s průměrem předního kola 36“ a s převodovými koly o 12 a 8 zubech odpovídá vysokému stroji s průměrem předního kola 54“.
Jak uvedeno výše, ne všechna Kangaroo jsou stejná, mohou se lišit převodovým poměrem i průměrem předního kola. Pro rychlou orientaci je na hlavě řízení vždy vyražena podivná rovnice, např. 38 = 51, což skalní matematiky může rozzlobit. Cyklisté ale dobře věděli, že to znamená zpřevodování kola z 38 na 51 palců. Rozdíly ovšem mohly být naprosto zásadní. Henry Sturmey ve své knize Indispensable Handbook to The Safety Bycicle z roku 1885, v níž se zabývá popisem bezpečných strojů z tohoto období, přináší i podrobný popis Kangaroo. Uvádí, že 36“ stroj je zpřevodován na 56“. Naopak dva nám v Čechách dobře známé exempláře ze stejné zásilky (jeden je ve sbírce NTM v Praze, výr. č. 21002, druhý v Prvním českém muzeu cyklistiky v Nových Hradech, výr. č. 21003), mají při velikosti 36“ převody, které odpovídají 48“.
Kangaroo přes krátké období, kdy se vyrábělo, prošlo mnoha změnami. První modely měly otevřenou hlavu řízení. Většina strojů však měla již klasickou „Stanley“ hlavu známou z vysokých kol mladšího období. Kolo se běžně nabízelo jako 36“ = 54“ se zadním kolem 22“. Stroj měl čtyři ložiska vlastní konstrukce HH&C a speciální sedlovou pružinu, která byla na některých pozdějších modelech nahrazena různými typy sedla typu Humber.
Zajímavým konstrukčním prvkem jsou čtyři otvory nad sebou v ploutvi rámu v místě spojení s hlavou vidlice. Jednoduchou změnou ukotvení sedlové pružiny do příslušného otvoru se snadno nastavoval posed pro jezdce různých výšek.
Speciální hovítka umožňovala natáhnout si při dlouhých sjezdech nohy dopředu a zaklonit trup. Jezdec si odpočinul a také snížil aerodynamický odpor, což šlo na vysokém kole těžko. Právě v této době se začalo poukazovat na odpor vzduchu, který má veliký vliv na rychlost kola. Hovítka ovšem považovali sportovně založení jezdci za nadbytečný turistický doplněk vhodný snad pro usedlejší pány, velmi často je proto demontovali. V roce 1886 a 1887 nabízela firma několik provedení tohoto kola (modely No. 1, 2 a 3), které měly shodný převodový mechanismus a lišily se tvarem řídítek, madly, použitím dutých nebo plných ráfků či různým typem sedla, sedlové pružiny a pedálů. Celou řadu doplňoval závodní dráhový model Kangaroo Racer 40“ se zadním kolem jen 16“. Křehký stroj vážil pouhých 23 liber (10,4 kg) oproti cestovním modelům, které vážily 44 až 48 liber (20 až 21,8 kg).
Kolo ze sbírek „Biczycle Collection“
Je to typický model s velikostí předního kola 36“. Ráfky z plného materiálu mají příčný profil tvaru srpku měsíčku. Přední kolo je uloženo ve dvouřadových kuličkových ložiskách typu HH&C, převodová kola jsou spojena řetězem Abingdon. Přední vidlice je z dutých trubek, rám kola označil výrobce jako polodutý, což znamená, že horní část rámu oválného průřezu je dutá, zadní vidlice je vykována z plného materiálu.
Ke kolům se nabízelo příslušenství za příplatek. Předně to byla charakteristická hovítka pro jízdu z kopce, jimiž je představené kolo vybaveno. Dále byl v nabídce blatník zadního kola. V určitém období bylo možné namontovat kryty řetězů, jež jsou dnes k vidění jen výjimečně.
Kangaroo je v originálním stavu včetně původního laku, dobových gumových obručí, pedálů a hovítek včetně gumových prvků. Sedlo Nagel je originální německý vynález, který si oblíbili především turisticky založení jezdci. Kůže na sedle se skládá ze dvou samostatných částí spojených koženým řemínkem. Ten umožňoval vypnout či naopak povolit napnutí kůže a tedy vyhovět přání jezdce, který navíc ocenil příjemné odvětrání během jízdy.
Řekli jsme, že kolo ze sbírky je typické provedení, takže by se nezasvěcenému mohlo zdát, že je to vlastně stroj nezajímavý – prostě obyčejné Kangaroo. Jenže… Jsou dva důvody, které stojí za pozornost. Jednak se originálních Kangaroo nedochovalo mnoho a jsou sama o sobě vzácná a hledaná, jednak má tento stroj vyleptaný znak výrobce s názvem kola na sedlové pružině. Ten jej posouvá do vyšších sfér. Až dosud jsme nikde neobjevili stejně značené kolo, ba ani v literatuře či propagačních materiálech. Mohlo tedy jít o zakázkový kousek či vyrobený pro zvláštní příležitost, například výstavu či jinou prezentaci. Všechny díly na kole původně niklované (řídítka, brzda, kliky, sedlová pružina) jsou místy zasaženy korozí. Naštěstí nestačila dokonat zkázu ve větším měřítku a nápis na sedlové pružině zůstal zachován. Právě tento detail považujeme za nejkrásnější. A že znak sloužil k propagaci tohoto výrobku, je navýsost jasné. Hrdě hlásá: KANGAROO PATENT.
Technická data:
značka: Hillman, Herbert & Cooper
model: Kangaroo - Dwarf Safety
výrobce: Hillman, Herbert & Cooper, Premier Works, Coventry, Anglie
výrobní číslo: 36.735
velikost předního kola: 36“ (91,5 cm), počet drátů: 50
velikost zadního kolečka: 21¼“ (54 cm), počet drátů: 24
váha: 44-48 liber (20-21,8 kg) katalogový údaj, 21,1 kg skutečnost
registrační číslo sbírky: 153
renovace: Jano Rečo, 2007
původ: privátní sbírka Francie
RUDGE SAFETY
D. Rudge & Co., Anglie
Kangaroo (klokan), který představila v roce 1884 firma Hillman, Herbert & Cooper přišel o něco později a na rozdíl od Xtraordinary a Facile se na něm uplatnil řetězový převod s využitím klik, jež se otáčely stejně jako u vysokého kola. Právě otáčivý versus kmitavý pohyb nohou byl častým tématem odborných i laických sporů.
Kangaroo, které si velmi rychle získalo obrovskou popularitu, nenechalo v klidu ostatní výrobce. Rok po uvedení tohoto stroje, které se odehrálo na výstavě Stanley Show v únoru 1884, přišla řada firem s podobným systémem ve snaze vyjít vstříc zákazníkům, kteří doslova lačnili po stroji této koncepce. Rok 1886 můžeme považovat za období, kdy prakticky každá významnější společnost měla ve své nabídce bezpečné kolo tohoto typu. Často se jednalo o napodobování na hranici sporu o patentová práva. Výrobce neodradilo ani hrozba nebo možné sankce z případných soudních sporů. Firma Rudge pochopitelně nemohla zůstat pozadu a představila svoji variantu pod jednoduchým názvem Safety. Konstrukční řešení rozličných firem byla mnohdy jen těžko rozeznatelná od původní předlohy. Rozšíření nabralo takových rozměrů, že původní název Kangaroo od H.H. & C. se ujal a zlidověl natolik, že se stalo synonymem stroje s menším předním kolem poháněným řetězovým převodem. V tomto období se zdálo, že zájem o Kangaroo možná převýší zájem o vysoké kolo pro jeho snadnější ovládání a větší bezpečnost.
Propagační materiály uváděly: „Jízda na takovém kole je bezpečná i za noci, dokonce bez ohledu na takové malicherné obtíže jako jsou roztroušené kameny či cihla nebo dokonce zbloudilý pes.“ Technika jízdy se možná zdála snadnější, právem se ale mluvilo o nepříjemném rozkmitání stroje při vyšších rychlostech. Tlak nohou na každé straně je mimo osu otáčení kola a při vyvinutí větší síly má pak každé silnější sešlápnutí pedálu tendenci vychylovat kolo ze směru jízdy. Tento tlak je třeba vyrovnávat řídítky a snažit se udržet stroj v přímém směru. Naopak klasické vysoké kolo mělo ve vyšší rychlosti větší gyroskopický čili setrvačníkový efekt, který stroj stabilizoval.
Úspěch kol typu Kangaroo byl impozantní a v letech 1885 a 86 byly doslova na vrcholu zájmu. Jednotlivé firmy se předháněly v tvrzeních, že právě jejich systém je ten nejlepší a nejspolehlivější. Jenomže jak rychle se fenomén tohoto bezpečného kola objevil, tak rychle mizel. Vytlačilo ho kolo řetězovým pohonem zadního kola – Rover Safety. Po roce 1888 Kangaroo definitivně zmizela ze stránek katalogů. Zůstanou však navždy důležitým konstrukčním článkem mezi vysokými koly a stroji s pohonem zadního kola řetězem.
George Woodcock (1836-1891)
byl vystudovaný právník, kterého během času obchod a kola začaly zajímat víc než zákony a právo. S vervou se pak vrhnul do tohoto oboru. V roce 1880 již jako vlastník firmy Coventry Tricycle Co., vzniklé sloučením firmy Smith & Starley a Haynes & Jefferis, koupil po smrti Daniela Rudge jeho podnik. Tak vznikla společnost D. Rudge & Co., kterou výhradně vlastnil a kterou osobně řídil. Bez nadsázky „zlaté období“, které prožívala firma D. Rudge v letech 1880 – 1887, je spojováno právě s jeho jménem. Byl to právě G. Woodcoock, který dokázal firmu téměř raketově rozšířit a proslavit. V Coventry, kde prožil většinu života, ho znali i jako štědrého mecenáše, který patřil mezi prominentní a oblíbené občany města. Měl významný vliv na rozvoj veloprůmyslu a vývoj jízdního kola. Perokresbu uveřejnil anglický Cycling 23.května 1891
Rudge Safety
Roky 1885-1888 byly pro firmu Rudge obdobím, ve kterém se rozvíjela ohromným tempem jak co do velikosti společnosti, tak co do šíře nabídky. Pro techniky to musely být krásné časy rozvoje fantazie a tvůrčího úsilí. V těch letech převažovala v nabídce vysoká kola, oblíbená mezi jezdci, kteří se nehodlali smířit s jakoukoli jinou konstrukcí. Firma zároveň vyráběla mnoho typů a provedení tricyklů pro jednoho nebo více jezdců. A v roce 1887 nabídla první vlastní bezpečník se zadním pohonem – Bicyclette.
Během těchto čtyř let 1885-1888 nabízela Rudge také stroj Safety koncepce Kangaroo, ovšem s vlastními konstrukčními prvky a především firemní chloubou – vlastními kuličkovými ložisky a systémem napínání řetězů. Po celou dobu se stroj vyráběl v nezměněné podobě s předním kolem průměru 36“, 38“ a 40“. V katalogách se uvádělo, pro jaké jezdce je ta která velikost vhodná. Jako měřítko sloužila velikost vysokého kola. Safety ve velikosti 36“ doporučuje firemní katalog Rudge jezdcům, kteří sedlali vysoká kola 50“ – 53“.
V roce 1885, kdy toto kolo uvedli na trh, stálo v Anglii 17 liber (bez ohledu na velikost), v Americe 140 US dolarů. Ač se jednalo o novinku, byla cena jen o málo vyšší než běžné typy vysokých kol.
Na stoji byly použity výhradně všechny vlastní komponenty včetně ložisek. Jedinou součástí od subdodavatelů byly osvědčené řetězy Morgan. Zákazník si mohl vybrat barvu kola, niklované díly a různé doplňky podle vastního gusta. Příklad za mnohé: americký zástupce Rudge v Bostonu, firma Stoddard, Lovering & Co. nabízel za pouhé 4 dolary sedlo z krokodýlí kůže.
Všechny následující obrázky jsou z knihy Henryho Sturmeye – Indispensable Handbook to the Safety bicycle 1885. Je souhrnem všech dostupných „safety“ strojů s pohonem předního kola řetězem (označovaných jako typ Kangaroo) a uvádí plných 44 modelů.
Kolo Rudge safety ze sbírky „Biczycle collection“
Osud tohoto stroje není znám. O jeho předešlých majitelích ovšem hodně vypovídá jeho stav. Aby stroj zůstal po více než 120 letech v dokonalém původním niklu, s původním nepoškozeným lakováním a se zbytky originálního barevného linkování, musel být po celou dobu ošetřován s největší pečlivostí. Na druhé straně o používání tohoto kola svědčí běžné opotřebení jednotlivých součástí. Drobné stopy po nešetrném zacházení jsou na spodních ložiskových domečcích, kterými se při jejich posunu po prodloužené přední vidlici napínal řetěz. Zde jsou jasně vidět hrubé záseky od paličky nebo kladiva, jak se někdo snažil pravděpodobně při nedostatečně uvolněných šroubech zajistit ideální napnutí řetězu.
Morganovy řetězy byly nejlepší a rovněž nejlehčí, proto je používaly při stavbě závodních strojů různé firmy.
Dobře čitelné výrobní číslo 18 033 usnadnilo práci s časovým zařazením. Pečlivě vedený anglický registr značky jednoznačně určuje rok výroby 1885, tedy první rok produkce tohoto modelu. Při detailním pohledu na kolo musíme připomenout vysokou technickou úroveň firmy Rudge, která dokázala ve velmi krátké době vyprojektovat a zařadit do sériové výroby konstrukčně komplikované kolo.
Velikost předního kola je 40“, určená jezdcům, kteří pro svůj vzrůst a sílu chtěli používat stroj s převody ekvivalentními vysokému kolu o průměru 60“, tedy tomu vůbec nejvyššímu, jaké se vyrábělo. Však také čtyřicítka Rudge Safety je největším vyráběným kolem typu kangooro, bez ohledu na značku či výrobce. Právě tato velikost podtrhuje krásu celé konstrukce.
Kolo nemá originální kůži na sedle ani původní pryžové obruče. V době užívání stroje bylo vyměněno jen několik drátů. Všechny ostatní části jsou původní bez jakéhokoli současného zásahu.
Robert Štěrba, Jan Králík
Autoři děkují pánům Nicku Claytonovi, Scotfordu Lawrencovi a Lorne Shieldsovi
Technická data:
značka: RUDGE Model: Rudge Safety
Výrobce: D. Rudge & Co.
Výrobní číslo: 18 033
Velikost předního kola: 40“ (101,5 cm), počet drátů 40
Velikost zadního kolečka: 16“ (40,5 cm), počet drátů 20
Váha: 38 liber (17,2 kg) bez rozlišení velikosti (katalogový údaj),
Skutečnost (40“): 21,5 kg
Registrační číslo sbírky: 128
Renovace: původní stav, nerenovováno
Původ: ex Deutsches Fahrradmuseum, Bad Brückenau
Zdroje:
Archiv Robert Štěrba, firemní katalogy HH&C
David V. Herlihy: Bicycle The History, 2004
The Wheelmen: 1990
H. W. Bartleet: Bicycle Book, 1931
Nick Clayton: Early Bicycles, 1986
Bonesheaker: No.56, 1969
Andrew Ritchie: King of the Road, 1975
John Woodforde: The Story of the Bicycle, 1970
Harry Hewitt Griffin: Bycicles & Tricycles of the Year 1886 (reprint 1971)
Henry Sturmey: Indispensable Handbook to The Safety Bycicles, 1885
Henry Sturmey: Bicyclist’s Handbook, 1887
John Pinkerton Memorial Publishing Fund (JPMPF): An Encyclopedia of
Cycle Manufacturers, 2006
Rauck, Volke and Paturi: Mit dem Rad durch zwei Jahrhunderte, 1979
Patent for Inventions, Class 136, Velocipedes,1904
J. T. Allen: Digest of Cycles or Velocipedes with Attachments, Patented
in The United States, from 1789 to 1892, 1892
Musée d´Art et d´Industrie, ville de Saint-Etienne: Le vélocipède, objet
de modernité 1860-1870, 2008
Claude Reynaud: Le Vélocipéde Illustré …et déjá la bicyclette, 2008
Další stroje:
Nejstarší známý stroj - Powerhouse Museum Austrálie
Kangaroo se sériovým číslem 17671 - zdá se pro tento moment nejstarší známý kus.
Kangaroo - Powerhouse Museum Austrálie
Příklad 1 - Kangaroo H. H. & C. s otevřenou hlavou,
která byla typickým poznávacím znamením pro první fázi výroby. Tento stroj s výrobním číslem 21 002 je ze sbírek Národního technického musea v Praze. Na jednom obrázku je dobře patrné místo bez barvy, kde je vyražena podivná rovnice: 36 = 48. Ta byla ovšem jezdcům dobře čitelná a informovala o zpřevodování stroje. V tomto případě šlo o velikost předního kola 36“ ovšem díky převodům celý stroj při jízdě odpovídal použití vysokého kola s předním kolem velkým 48“
Kangaroo - Technické muzeum Praha
Příklad 2 - Kangaroo H. H. & C. v luxusním provedení
Celoniklovaný stroj je ze sbírek Deutsches Fahrradmuseum v Bad Brückenau.
Příklad 3 - Kangaroo H. H. & C. s otevřenou hlavou
Stroj z prvního období výroby je v majetku 1. muzea cyklistiky v Nových Hradech
Příklad 4 - Kangaroo H. H. & C. s otevřenou hlavou
Stroj v originálním stavu, barva nepůvodní. Uloženo v muzeu The National Cycle Collection - Wales
Příklad 5 - Kangaroo H. H. & C. v nálezovém stavu
Fantastický stroj v naprosto originálním stavu ze sbírek Musée de la Moto et du Vélo, Amnéville les Thermes veFrancii.
Kangaroo - Amnéville les Thermes, Francie
Příklad 6 - Kangaroo Hillman, Herbert & Cooper
Stroj po starší příliž nepovedené renovaci. Transport museum Coventry, Anglie.
Příklad 7 - Kangaroo Hillman, Herbert & Cooper
Fantastický stav, nerestaurováno, původní barva včetně nálepek. Privátní sbírka Německo.
Kangaroo - soukromá sbírka, Německo
Příklad 8 - Kangaroo Hillman, Herbert & Cooper
Stroj objevený v Čechách, některé díky nepůvodní. Soukromá sbírka, Čechy.
Kangaroo - soukromá sbírka, Čechy
Příklad 9 - Coventry Machinsts Co., Limtd., "Club" Safety Bicycle
Velmi původní stroj ze sbírek Techického muzea ve Vídni.
Příklad 10 - Singer & Co., Coventry, "Safety" Bicycle
Excelentní originální stav a neuvěřitelná kompletnost. Technické muzeum Munchen v Německu.
Příklad 11 - RUDGE SAFETY - D. Rudge & Co., Anglie
Závodní stroj Rudge Safety v originálním stavu je lahůdkou pro labužníky. Na stroji nenajdeme brzdu, rám je konstruován pro úzké ráfky s tvrdou pryžovou obručí průměru 10-12 mm. Zadní vidlice je užší a lehčí. Ploutev kosti rámu nemá otvor pro uchycení sedlové pružiny. Převodový mechanismus včetně řetězu je shodný se sériovými cestovními stroji. Vyobrazený Rudge je v privátním muzeu v belgickém Hanlonu
Příklad 12 - "Club" Coventry Machinists´ Co., Limited, Cheylesmore, Coventry
Kvalitně stavěný model využíval vlastních dvouřadých ložisek Club. Firma C. M. C. vyrobila během svého působení na trhu asi 50 tisíc strojů. Výrobní číselná řada dochovaných Club Safety strojů začíná na čísle 1243 a končí číslem 1893. Z tohoto značení odvozujeme, že tyto stroje firma vyráběla v prvních letech své existence. Tento stroj je z výstavy ve francouzském Marmande z roku 2011
Kangaroo - Club – Coventry Machinists´ Co
Příklad 13 – „Invincible“ Surrey Machinists´ Co., L D., 128 and 129, Great Suffolk, London
Muzeum Bar - Le - Duc (Tres Fountais), Francie
Kangaroo - Surrey Machinists´ Co.
Příklad 14 - Měsíček replika, Česká republika
Hovoříme-li o krátkém období po roce 1885, kdy se kola typu Kangaroo vyráběla, musíme toto tvrzení poněkud otupit. Po roce 2000 připravila a posléze vyrobila moravská firma Měsíček a synové několik kusů přesné kopie originálního stroje H. H. & C. – Kangaroo. Tyto stroje úspěšně představila na několika cyklistických veletrzích v Evropě i USA, kde našly zájemce
Příklad 15 - Typ Kangaroo, neznámý výrobce
Stoj pochází původem z privátní sbírky a dnes je umístěn ve firemním muzeu výrobce kol Batavus.
Typ Kangaroo, neznámý výrobce 1
Příklad 16 - Kangaroo H. H. & C. v nálezovém stavu
Fantastický stroj v naprosto originálním stavu ze sbírek Velorama v Holandsku.
Příklad 17 - Typ Kangaroo, neznámý výrobce
Vystaveno v soukromém muzeu "De Velodroom" v Belgii.
Příklad 18 – Express safety
Krásný stroj J. Davey & Co., Wolverhampton v Anglii. Kolo je ze sbírek holandského muzea Velorama.
Příklad 19 - Kangaroo H. H. & C. v původním stavu
Stroj je umístěn v expozici soukromého muzea Fahrrad Museum Stahl-Rad, Rechberghausen v Německu.
Kangaroo - H. H. & C. pozdější model
Příklad 20 - Kangaroo H. H. & C. v nálezovém stavu
Fantastický stroj v naprosto originálním stavu. Tento stroj byl prodán v České republice v roce 2009.
Kangaroo - nerestaurovaný stroj
Příklad 21 - Typ Kangaroo, výrobce nezjištěn
Stroj je umístěn v expozici městského muzea Harlow v Anglii.
Typ Kangaroo II, výrobce nezjištěn
Příklad 22 - Typ Kangaroo, výrobce nezjištěn
Stroj je umístěn v expozici muzea Egeskov – Castle and museums v Dánsku
Typ Kangaroo III, výrobce nezjištěn
Příklad 23 – JOHANN JAX safety
Postup renovace kola typu kangaroo pro Národní technické muzeum v Praze.
Příklad 24 – Regent Racer
Závodní model vyrobený firmou Trigwell, Watson and Co., London, cca 1886, vystaveno v muzeu Oldtimer museum "Rund ums Rad"- Altmünster, Rakousko
Příklad 25 – CLÉMENT & Cie
CLÉMENT & Cie 1885 z privátní sbírky. Fotografie převzaty z facebooku Guy Frosio - Bordeaux, Francie
