Kohout – tréninkový stroj

O tomto kovářsky vyrobeném stroji jsme se dlouho domnívali, že je to jedno z prvních kol vyrobených u Kohoutů. Potvrzovala to skutečnost, že jej věnovali členové ČKV 1880 do Technického musea v Praze roku 1913. Dnes ovšem víme, že se jedná pouze o tréninkový stroj, který sloužil k výcviku nových jezdců a byl přestavěn ze starého boneshakeru (kostitřasu).

Sbírka Národního Technického muzea v Praze

Kohout – tréninkový stroj

 

Kohout – bez výrobního čísla

Po prozkoumání dochovaných kohoutovek jsme dospěli k závěru, že tento stroj je z první série celokovových kol vyrobených na Smíchově. Je rovněž jediné známé, jehož přední kolo je uloženo v kluzných ložiskách. Stroj nemá výrobní číslo a pracovně jej označujeme Kohout „0“

Sbírka Národního Technického muzea v Praze

Kohout – bez výrobního čísla

Kohout – výrobní číslo 39

         Představené kolo je jedno z nejstarších dochovaných číslovaných strojů z Kohoutovy továrny. Všechny součásti nesou typické kovářské znaky z raného období vysokých kol Kohout. Renovace kola odhalila nádheru starého řemesla.

         Nejzajímavější je způsob výroby rámu, čili kosti kola. Kulatý průřez logicky napovídá, že výchozím materiálem byla kulatina. Skutečnost je jiná. Železná páskovina v délce rámu a s průřezem přibližně 20 - 25 x 10 milimetrů je spirálově stočena o dvě až tři otáčky. V horní části je „smotání“ hustější, čímž je zajištěna větší pevnost a silnější průměr. Finální tvar dalo rámu teprve kovářovo kladivo a to tak dokonale, že na lakovaném rámu tento pracovní postup rozhodně neodhalíte. Malé nerovnosti dorovnali tmelem před lakováním. Jednotlivé části přední vidlice jsou spojeny rovněž pouze kovářským způsobem, a to v místech, kde bychom čekali svár či letování. Kvalitu spoje prověřil čas. Potvrdilo se, že vidlice vydržela nástrahy nerovných cest. O rámu se to říci nedá. Svědčí o tom dobová oprava a zesílení rámu v místě napojení na plochou část, která se otáčí v hlavě.

         Barva na lakovaných částech je nová, ale kovové součásti, které bývaly od výrobce jen leštěné na čistý kov, jsou v téže úpravě, jako když si kolo přebíral první novopečený majitel. 

         Dnes oceníme hrubší způsob výroby, kdy například závity na niplech zůstaly naprosto neporušené a umožnily dokonalé vycentrování kol. Jehlová ložiska vynikají neobyčejnou trvanlivostí, proto jsou v mnoha odvětvích průmyslu používána dodnes. Kohoutovo ložisko je toho dokonalým dokladem. Zůstala bez větší vůle a poškození, bez problémů mohou sloužit dál.  

         Tato čtyřiapadesátka je schopná provozu, stejně jako několik dalších známých Kohoutů s otevřenou hlavou, které jejich majitelé dodnes požívají pro radost z jízdy.

Kohout – výrobní číslo 39

Kohout - výrobní číslo 404

Nejstarší dochovaný Kohout s anglickými kuličkovými ložisky Aeolus má stroj výrobního čísla 103. Toto 56“ vysoké kolo je výjimečné tím, že se tato kuličková ložiska použila jen na několika kolech z mladšího období. Proto předpokládáme, že ranou kohoutovku 103 vyrobili pro prominentního jezdce. Buď pro některého z mladých Kohoutů (byli to vysocí chlapíci), nebo snad pro Karla Schultze, který se v roce 1882 stal českým konzulem anglického Bicycle Touring Clubu pro české země. Stejnou domněnku můžeme vyslovit i při pohledu na představené kolo výrobního čísla 404. Je na něm několik komponentů, které vybočují ze standardní představy o smíchovských kolech, podobně jako některé výrobní postupy.

Použití anglických kuličkových ložisek Aeolus není samo o sobě zvláštní. Vyskytují se na několika dochovaných kolech Kohout ze dvou důvodů. Prvním je skutečnost, že na vlastní výrobu kuličkových ložisek nemohli na Smíchově ani pomyslet s ohledem na technologické možnosti jejich manufaktury. Proto kupovali ložiska Aeolus, jejichž výhodou bylo snadné vymezováním vůle. V roce 1877 si je nechal patentovat J. H. Hughes, od něhož koupil patent William Bown. Byl to pro něho dobrý obchod. S výjimkou renomovaných výrobců, kteří měli ložiska vlastní chráněné konstrukce (např. BSA, Rudge, Coventry Machinists Co., Bayliss Thomas a další), se Aeolusy dodávaly do celé Evropy a vyrobily se jich stovky tisíc.

Kohout - výrobní číslo 404

Kohout – výrobní číslo 523

Kompletní stroj po citlivé renovaci. Stroj je signován na mnoha místech. Barva je obnovená. Renovaci provedl před mnoha lety Jan Rečo

Soukromá sbírka

Kohout – výrobní číslo 523

Kohout – výrobní číslo 564

Slavné vítězství Josefa Kohouta a druhé místo jeho bratra Františka vedlo k názvu smíchovských kol. Od roku 1883 jsou v inzerci a ve všech materiálech označována jako Champion Bicycle. Byl to dobrý obchodní tah, kdy úspěchy jezdců měly podpořit prodej kol.

Podle našich odhadů můžeme s ohledem na počet vyrobených kol v tom kterém roce považovat kola s výrobním číslem 200 a vyšším za tyto Champion Bicycly. Přitom nutno dodat, že až kolo výrobního čísla 650 je první známé, na němž se poprvé objevil oválný štítek s vyraženým kohoutem a textem "Champion Bicyle, J. Kohout Smíchov". Přitom tento štítek není na každém dalším známém kole, ale jen na těch s čísly 699, 707, 752, 764, 771, 833, 839, 864 a 872. Nepodařilo se nám najít žádný důvod, proč některá kola štítek mají a jiná ne. Štítky se připevňovaly na hlavu přední vidlice. Výrobci ve světě opatřovali své stroje štítkem jen výjimečně. Proto je dnes občas problém určit značku toho kterého kola. Ani sběratelé a znalci světového formátu často nevědí, která bije. Patří k výjimečným okamžikům chvíle, kdy hlouček odborníků z celé zeměkoule bezradně stojí nad kolem, každý z nich ohmatává vidlici, kost i řídítka, proměřuje hřídele a pak společně pokrčí rameny. Nejčastějším určujícím znakem je typ ložisek, způsob uchycení řídítek, upevnění drátů v kolech a pak jen intuice. Nic z toho neplatí o Kohoutech. Až na naprostou výjimku mají všechna kola označení „J. KOHOUT SMÍCHOV“ na kosti, některá navíc dokonce i zmiňovaný štítek na hlavě přední vidlice.

Kohout – výrobní číslo 564

Kohout – výrobní číslo 752

Slavné vítězství Josefa Kohouta a druhé místo jeho bratra Františka vedlo k názvu smíchovských kol - Champion Bicycle. Byl to dobrý obchodní tah, kdy úspěchy jezdců měly podpořit prodej kol.

Podle našich odhadů můžeme s ohledem na počet vyrobených kol v tom kterém roce považovat kola s výrobním číslem 200 a vyšším za tyto Champion Bicycly. Přitom nutno dodat, že až kolo výrobního čísla 650 je první známé, na němž se poprvé objevil oválný štítek s vyraženým kohoutem a textem "Champion Bicyle, J. Kohout Smíchov". Přitom tento štítek není na každém dalším známém kole, ale jen na těch s čísly 699, 707, 752, 764, 771, 833, 839, 864 a 872. Nepodařilo se nám najít žádný důvod, proč některá kola štítek mají a jiná ne. Štítky se připevňovaly na hlavu přední vidlice. Až na naprostou výjimku mají všechna kola označení „J. KOHOUT SMÍCHOV“ na kosti, některá navíc dokonce i zmiňovaný štítek na hlavě přední vidlice.

Kolo je v originálním nálezovém stavu.

Kohout – výrobní číslo 752